Žena z Přísloví 31 – očima muže – Nemusíš se honit

Při čtení dnešních časopisů, lživých studií a nesmyslných anket je nám ideální žena vykreslována většinou v úplně jiném světle než ve zmíněném biblickém textu. Když se těchto informací žena chytí, zdá se jí, že potřebuje od A do Z všechno změnit. Má pocit, že jako blondýna určitě potřebuje černé vlasy. Je-li pěkně zaoblená, nutně potřebuje zhubnout. Naopak, když je „samá hrana“, potřebuje přibrat nějaké to kilo. Neumí se tvrdě prosadit? Přesně to jí chybí. Je domácí hospodyní? Pak cítí, že nemůže sedět doma zavřená jako otrokyně, starat se o dům, manžela a dítě, které jí navíc pokazilo postavu, zatímco si její manžel sedí někde v „městských branách“. Proto si řekne: „Tak to ne, i já tam chci sedět!“

A tak se mnohé, jako bez rozumu, vzájemně hecují k tomu, aby polykaly drahé pilulky pro růst svalů či prsou, podstupují bolestivé plastické operace, kde zmenšují či zase naopak zvětšují, co se dá. Ty „chudší“ začínají běhat, jiné nasadí drastické diety, které někdy na jejich zdraví zanechají trvalé následky. Když už vytvarovaly svou postavu a mají po plastice, potřebují zase zvýšit své vzdělání a prosadit se… Tak to jde dál a dál…

Máš zůstat doma u svého manžela, u dětí a dělat jim chůvu? To přece ne. Potřebuješ se emancipovat, potřebuješ se prosadit, potřebuješ být jako jiné ženy soběstačná, a ne závislá na svém manželovi. Potřebuješ, potřebuješ…

Nejhorší je, když muž „blázen“ postaví před svoji ženu obraz ženy s ladnou postavou, skvělé manželky, matky, schopné manažerky, úspěšné právničky, podnikatelky atd. a začne ji tím „mlátit“ po hlavě: „Takový je ‚ideál‘, podívej se, jak vše zvládá, kolik vydělává, jak ji lidé chválí, jak ji mají rádi, jak je úspěšná. Podívej na ten ‚ideál‘ z Přísloví 31. A co ty? Měla bys zabrat.“

Zcestnost! Podlost! Nepravost!

Tak se na to možná dívají jiní muži. Já to vidím takto: uznání, kterého se oné ženě dostává, není kvůli jejím schopnostem, úspěchům, kráse, talentu, půvabu či podobným věcem, to všechno je díky její úctě k Bohu. To tvrdí třicátý verš.

V této kapitole můžeme vidět, že zde není ani jedna zmínka o vzhledu a tělesné kráse ženy, které dnešní svět tolik vyzdvihuje. Její přitažlivost vychází pouze z lásky a úcty k Hospodinu a z jejího charakteru, který je Bohem proměněn.

Kniha Přísloví začíná příkazem, abychom měli úctu a bázeň před Hospodinem, a končí obrazem ženy, která onu úctu a bázeň před Hospodinem uplatňuje. Do všeho, co jí bylo v jejím domě darováno, vkládá úctu a bázeň před Hospodinem. Ať už se jedná o peníze, s kterými nakládá, úctu k manželovi, péči o druhé, pomoc chudým, pracovitost, starost o děti, manžela, dům. To vše v kombinaci s Boží bázní zaručí radost, úspěch a úctu okolí.

Nehledá nic víc, neshání se po žádných dalších aktivitách, nepotřebuje žádné další postavení, nepotřebuje žádný další obdiv, nic víc nepotřebuje – je věrná tam, kam ji Bůh postavil.

Ve 31. kapitole čteme, že tato žena svému muži působí po všechny dny svého života dobro, a ne zlo (někdy i „neideálnímu“ manželovi). Podporuje svého manžela až tak, že je znám v „městských branách“. Je to žena, která není lenivá. Nepočítá s tím, že její akcie porostou a peníze se posypou, aniž by hnula rukou. Spíše počítá s tím, že to bude muset odpracovat. Je připravená a odhodlaná ráno vstát, přepásat svá bedra a dřít. Je to ona sama, kdo obchoduje, prodává, podniká… To, co onu ženu zdobí, je její síla, důstojnost, úsměv pro příští dny. Je to žena, které je vzdálená všechna tvrdost, a když otvírá svá ústa, je tam laskavé poučení. Otvírá náruč chudým. Tato žena pokorně sleduje chod svého domu a její synové svoji mámu nazývají šťastnou.

Co dělá její manžel? Ten ji chválí: „Mnohé ženy si počínají zdatně, ale ty jsi nejlepší. Nedívám se na tvůj půvab a nebudu na něj sázet, neboť je klamný. Nebudu sázet na tvoji krásu, neboť vím, že je nicotná. Chválím tě, moje ženo, neboť ty se bojíš Boha.“

Zmíněné verše mne jako manžela provokují k tomu, abych udělal všechno pro to, aby bázeň před Hospodinem byla v naší rodině něčím automatickým. Abychom já, má žena i děti žili v bázni před Bohem. Pokud jsem já své ženě hlavou, pak hlavní zodpovědnost leží na mně. Bázeň před Hospodinem nás už pak naučí žít. Naučí nás, co je správné. Naučí nás a bude nás vychovávat.

Pokud tvá životní perspektiva vypadá tak, že se budeš muset doživotně starat o trpícího manžela, dítě, rodiče a už nic víc nezvládneš – nikam dál se nemusíš honit, nikdo po tobě nechce nic víc než žít v Boží bázni. Máš-li rodinu, podnikáš, sloužíš a stále ještě hledáš, jak využít volný čas, žij v Boží bázni. Ona Boží bázeň tě naučí, kdy s čím praštit a kdy co rozjet.

Život v Boží bázni nám dává pokoj. Boží bázeň nás nikdy nevyhecuje k tomu, abychom začali skákat podle podlého pískání světa, módy, standardů či ideálů.

Bogdan Cichy, pastor sboru AC Třinec

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

%d bloggers like this: