Tichý hlas

Pamatujete na příběh ze života velkého proroka Eliáše, který zrovna utíkal život před vražedkyní Jezábel? V jeskyni u Boží hory Oréb rozmlouval s Hospodinem a stěžoval si: „‚Velmi jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, ale synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a tvé proroky popravili. Zůstal jsem jen já, ale i mě teď chtějí připravit o život.‘ Bůh mu odvětil: ‚Vystup na horu a postav se před Hospodina, neboť tudy projde Hospodin.‘ Vtom se strhl mohutný a prudký vichr, který rval hory a tříštil skály před Hospodinem. V tom vichru ale nebyl Hospodin. Po vichru přišlo zemětřesení, ale ani v něm nebyl Hospodin. Po zemětřesení přišel oheň, ale ani v něm nebyl Hospodin. A po ohni – tichý, jemný hlas. Jakmile ho Eliáš uslyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně.“ (1Kr 19,10–13)

Už druhým rokem se zdá, podobně jako v tomto příběhu, jako by se ze všech stran hnala větrná smršť, zemětřesení a oheň. Ze všech stran slyšíme hlasité, nepřeslechnutelné zprávy o viru, který paralyzuje celý svět. Ani křesťané nezůstávají pozadu: loňské hlásání zkázy, apokalypsy a Božích soudů vystřídal letošní šturm ohledně vakcín jako nástroje v rukou Antikrista. Letmé projíždění facebookových profilů mých „přátel“, lidí prostých i vzdělaných, pastorů i proroků, naznačuje, že my křesťané jsme ochotni uvěřit jakékoli ptákovině, a jelikož jsme zdatní ve Velkém poslání (Sk 1,8), umíme svou „víru“ efektivně šířit až na sám konec světa.

Ze všech stran slyšíme hlasité, nepřeslechnutelné zprávy o viru, který paralyzuje celý svět.

Říká se, že tichá voda břehy mele. A vlastně ani ten virus, o kterém všichni mluví, není nic bombastického. Jeho velikost se měří v nanometrech, čili do milimetru se vejde milion virů. Vědci spočítali, že kompletní genom SARS-CoV-2 má 29 903 písmen na čtyřpísmenné bázi, jeho informace tedy zabírá 7,3 kB a do paměti běžného mobilního telefonu by se vešela sbírka mnoha milionů podobných virů. Tak malinký a nepatrný ten virus je, a přesto paralyzuje celý svět.

V této situaci ve mně silně rezonuje téma tichý hlas. Tichý hlas, který přináší moudrost, pokoj a světlo do situace. Bible píše, že jen ten, kdo má uši, slyší, co Duch praví církvím. Je třeba mít velmi citlivé uši, abychom uslyšeli ten tichý hlas, který je dnes stále stejně tichý, jako byl tichý tehdy u Eliáše. Pán Ježíš sám o sobě říká, že je tichý, pokorný v srdci, a radí nám, abychom se učili od něj.

Všichni známe biblický příběh o Ježíši, který spal v loďce, když kolem zuřila bouře. Když člověk spí, nebývá u toho moc hlučný, že? Vlny byly tak velké, že se valily přes loď, ale Ježíš spal. Učedníci, kteří tam byli s ním, potřebovali nutně a bezprostředně vědět, co mají dělat, protože přece hynou. Potřebovali slyšet Boží radu, potřebovali Boží zásah do situace – a přitom měli všemohoucího Pána vesmíru vedle sebe na lodi. Co říkal hlas Ducha tehdejší církvi? Ano, tušíte správně, ten hlas byl velice tichý a zněl jako oddechování spokojeně spícího člověka.

V tomto velikonočním čase si uvědomuji, že spánek spravedlivého je sice velice tichý, ale přesto není nejtišším lidským projevem. Víte, kdy je člověk nejtišší? Ano, když zemře. Přesně do toho stavu se dostal náš Pán Ježíš. Pán Ježíš zemřel na kříži a jeho hlas utichl úplně. Přestal i dýchat, a dokonce už nebylo slyšet ani tlukot jeho srdce. Není možné se utišit více, než se utišil náš Pán. Není možné vydávat tišší hlas, než který vydal náš Pán Ježíš na kříži. A přesto tento tichý hlas, vlastně by se dalo spíše říct tiché nic, způsobilo největší převrat v dějinách vesmíru.

Na samém počátku Bible, v Genesis, je příběh, kdy Kain zabije Ábela, a i když je Ábel mrtvý, čteme, že jeho prolitá krev křičí k Bohu ze země. Ano, i tak tichý hlas, jako je hlas mrtvého muže, je v Hospodinových uších křikem. Když zemřel Ježíš, tichý hlas jeho smrti, to tiché nic, tehdy zatřáslo zemí, jak to zapsal pisatel listu k Židům. Krev Ježíše, která nás očišťuje, volá naléhavěji než krev Ábelova.

Kéž bychom byli více podobni našemu Pánu. Nejen aby naše uši slyšely více to, co rezonuje v jeho sluchu, ale abychom rovněž uměli kráčet tou veletichou cestou kříže, kterou sám Pán Ježíš shrnul do dvou přikázání: Milovat Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, duší i myslí a milovat svého bližního jako sám sebe.

Přeji Vám hezké svátky v tiché Boží přítomnosti.

Jindřich Novák, AC KC Český Těšín

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

%d bloggers like this: