Je dokonáno! Ale co to znamená?

Možná si to neuvědomujeme, ale bez vzkříšení by zvolání „Je dokonáno!“ znělo zmatečně, zoufale a beznadějně. Je to vzkříšení, co tomu slovu dalo význam, se kterým se posléze stalo bojovým zvoláním všech křesťanů. Ovšem to zvolání není razítko na cokoliv, co bychom si ve svém životě přáli nebo potřebovali. Vytržené z kontextu celého příběhu je spíše zneužitím toho slova, a ne vyjádřením víry.

„Když potom Ježíš věděl, že je již všechno dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo: ‚Žízním!‘ Stála tam nádoba plná octa. Naplnili tedy houbu octem, nasadili na yzop a podali mu ji k ústům. Když Ježíš okusil ocet, řekl: ‚Je dokonáno!‘ Sklonil hlavu a odevzdal ducha.“ (J 19,28–30, B21)

Zvykli jsme si na to, že Ježíšovo zvolání na kříži „Je dokonáno!“ (v řečtině je to jen jedno slovo tetélestai, a v angličtině dokonce slova tři) je takové silné vítězné zvolání. Pamatuji si, jak jsme kdysi často zpívali se vskutku bojovným nasazením krátkou, ale údernou píseň „Je dokonáno, Ježíš je vítěz…“ Možná si to neuvědomujeme, ale bez vzkříšení by to stejné zvolání znělo zmatečně, zoufale a beznadějně. Je to vzkříšení, co tomu slovu dalo význam, se kterým se posléze stalo bojovým zvoláním všech křesťanů.

Jak se v tom vyznat?

Jak se v tom vyznat? Znamená to, že to pravé vítězství se stalo ve chvíli, kdy byl odvalen kámen a vzkříšený Ježíš vystoupil z hrobu? Novozákonní učedníci a zároveň často očití svědkové vzkříšeného Krista ale tvrdošíjně trvali na tom, že Ježíš zvítězil svou smrtí na kříži. „V něm odzbrojil vlády a mocnosti, veřejně je odhalil a slavil nad nimi vítězství!“ (Ko 2,15 B21)

Přitom je zcela zřejmé, že to bylo právě vzkříšení Ježíše, co dalo dynamiku i hodnověrnost ranému hnutí Ježíšových učedníků. Peter Enns ale správně tvrdí, že „ukřižování bylo tou událostí, se kterou se vzkříšená víra prvních křesťanů musela snažit vyrovnat.“ Abych to vysvětlil, musíme trochu poodstoupit a podívat se na celou věc z určité vzdálenosti. To, že je (jakýkoliv) bůh hrozný a mocný, budící bázeň, že činí zázraky, že nás lidi má v hrsti, to je tak nějak jasné. To má každý bůh či božstvo v popisu práce. O Bohu Bible to platí samozřejmě vrchovatě a důkazy jeho moci jsou vidět v každém příběhu Bible.

Zranitelný Bůh

Ale to, že Bůh je tím, kdo mezi nás sestoupil a stal se slabým a zranitelným, není samozřejmost. Je to totálně kontraintuitivní, dokonce i pro samotné znalce živého Boha, tehdejší odborníky na Bibli. Bůh plačící nad městem, Bůh visící bezmocně mezi nebem a zemí na kříži, římském potupném popravčím nástroji, o kterém se podle Cicera v lepší společnosti neslušelo ani zmínit. Bůh, který nepřivolá na svou obranu oněch zmíněných dvanáct legií andělských vojsk, toho jediného chrabrého obránce, Petra, napomene a přikáže mu schovat svůj meč. To, co mělo být tím nejslavnějším vítězstvím krále Mesiáše, ve kterém se Jahve vrací na Sión a osvobozuje svůj lid, se zdá být totálním debaklem, fiaskem, potupným a ponurým pohledem na ztýraného muže, který se v posledních záchvěvech agonie snaží něco říct. Kolemstojící lidé slyší zvláštní slovo: „Je dokonáno!“ (tetélestai)

Tetélestai

Slovo, které se používalo při potvrzení, že dluh byl zaplacen. Že dílo bylo dokončeno. Že zkouška byla úspěšně složena. Že vítězné tažení bylo završeno. Archeologové našli mnoho papyrusových svitků, které nám pomáhají velmi dobře porozumět, jak se toto slovo používalo. Když byl dluh splacen, ten, kdo měl dlužní úpis, přes celý dokument napsal tetélestai. Často bylo to slovo používáno v souvislosti s tím, když otec poslal syna na cestu s nějakou misí, nějakým úkolem. Syn se pak nesměl vrátit, než dokončil i poslední úkol dané mise. Když se však po úspěšném splnění mise vrátil, oznámil to při setkání s otcem slovem: tetélestai. Ovšem v tu chvíli, kdy Ježíš dané slovo vyřkl, to nikdo nechápal jako vítězné zvolání.

Dobře to říká N. T. Wright ve své skvělé knize The Day the Revolution Began: „Nikdo – ani Ježíšovi následovníci, ani jeho matka, ani Pilát Pontský, ani posměšné davy – si neřekl, jak se večer blížil a Ježíšovo tělo bylo sňato z křížek pohřbu: ‚Takže on zemřel za naše hříchy!‘ Nikdo neříkal: ‚To vše se stalo v souladu s Biblí!‘ Nikdo, pokud jde o nám dostupné důkazy, tehdy nečekal, že izraelský Mesiáš zemře za hříchy světa. Nikdo v ten večer Ježíšova ukřižování netušil, že právě došlo k revoluční události.“

Moment vítězství

Ano, bylo to na kříži, kde Ježíš dokonal své vítězství. Ve chvíli, kdy se zdál být nejslabší a všechny mocnosti a autority v povětří si mnuly ruce, jak se jim to povedlo, Ježíš vyřkl jejich ortel: tetélestai – Je dokonáno! Vítězství nad veškerými mocnostmi temna, které držely národy ve svém područí, bylo dokonáno. Vzkříšení pak bylo nejen nastavením oné duchovní DNA pro budoucí vzkříšení nás všech, kteří v Pánu žijeme i umíráme, alei velmi silným vzkazem i důkazem pro celý svět – i ony neviditelné autority a mocnosti.

Ve chvíli, kdy se zdál být nejslabší a všechny mocnosti a autority v povětří si mnuly ruce, jak se jim to povedlo, Ježíš vyřkl jejich ortel: tetélestai – Je dokonáno!

Ten slabý, zranitelný Bůh, umírající jako bezmocný člověk na kříži, svou bezmocí porazil všechny mocné tehdejšího světa i všechna ostatní božstva národů. Ne svým vzkříšením. To bylo tím konečným důkazem toho, že to je pravda a nedá se na tom už nic změnit. Právě svou bezmocí, slabostí a smrtí na tom nejvíce ponižujícím nástroji, na kříži. „…právě tak se i on stal člověkem, aby svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla), a osvobodil ty, které strach ze smrti po celý život držel v otroctví.“ (Žd 2,14–15 B21)

Když toto způsobila jeho smrt, oč více způsobí jeho život? Když toto způsobila jeho slabost, co pak způsobí jeho moc? „Boží bláznovství je totiž moudřejší než lidé a Boží slabost je silnější než lidé.“ (1K 1,25 B21)

Boží slabost

Víte, co je Boží slabost? Je to láska. Je to jeho chesed – věrná, dlouhotrvající láska. Svou slabostí, tj. láskou, si Bůh velmi zkomplikoval život. Bez této slabosti by byla po tomto světě dávno veta. Minimálně v době potopy. Ale pak Boží slabost uviděla Noeho. Nebo na poušti by bylo po Izraeli. Ale Boží slabost (láska) se dala přemluvit Mojžíšem k pokračování. Vrcholným vyjádřením této vlastnosti, spíše jeho identity, toho, čím Bůh je (Bůh je láska), byla jeho smrt na golgotském kříži. Tomu mocnosti tohoto světa ani duchovního podsvětí nemohly rozumět. Ty rozumí moci, násilí. Ty udělaly to, co umí nejlépe. Umlčely toho zvláštního člověka, aniž by tušily, že spustily řetězovou reakci své záhuby, a především ztráty své moci nad zotročenými lidmi i celými národy. Království Boží bylo inaugurováno a jeho završení je jisté. V den vzkříšení se tato pravda stala zjevnou pro ty, kdo chtějí slyšet. O Letnicích se Bůh přihlásil o svá práva u všech národů, které se po bábelském zmatení dostaly do područí jiných bohů. Nyní je čas ohlásit všem lidem, všem národům, že se Bůh vrátil na Sión. On ustanovil svého krále, který se posadil po Otcově pravici. Seslání Ducha svatého na jeho učedníky i na nás je důkazem jeho vlády všude tam, kde je mu dána důvěra (ř. pistis), kde se mu lidé v loajální poslušnosti svěří do rukou (ř. pistis) a uvěří (ř. pistis) dobré zprávě – evangeliu o tom, že máme krále – zachránce, kterým není nikdo jiný než sám Jahve narozený v těle.

Vítězství nad mocnostmi

To je to, co znamenalo slovo tetélestai (Je dokonáno!) na kříži. Je dokonáno vítězství nad mocnostmi temna, které by nás jinak držely ve své moci, a i přesto stále ještě v tomto čase (kdy Království už je tady, ale ještě ne ve své završené podobě) se snaží si uzurpovat právo ničit. Znamená to také, že Ježíš Mesiáš a Král je na svém nebeském trůně, zatímco my jsme stále ještě zde, ale mezi námi a tímto světem je jeho kříž. Pavel to říká velmi důrazně: „Já se však nechci chlubit vůbec ničím – kromě kříže našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je mi svět ukřižován a já světu.“ (Ga 6,14 B21)

Nejsme proto překvapeni tím, že procházíme nyní stejnými ústrky tohoto světa, kterými procházel On, když byl zde s námi na zemi. „Stále na vlastním těle zakoušíme Ježíšovu smrt, aby byl na našem těle zjeven také Ježíšův život. My živí jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven také Ježíšův život. V nás tedy působí smrt, ale ve vás život.“ (2K 4,10–12 B21) „Vždyť právě k tomu vás povolal! Sám Kristus trpěl za vás, a tak vám dal příklad, abyste šli v jeho šlépějích.“ (1Pt 2,21 B21)

Král, jehož trůnem byl kříž a korunu měl trnovou

Nesmíme zapomínat, že trůnem našeho krále zde na zemi byl kříž a jeho koruna byla trnová. Jeho království je jiného druhu, pro mocnosti tohoto světa i duchovní síly v povětří to je nepochopitelné. A v tom je naše vítězství. Důkazem toho, že tento stav je jen do času završení jeho království v den jeho slavného příchodu, jsou také prvotiny. Prvotiny už máme, ale plnost čekáme až v momentu našeho vzkříšení, resp. proměnění. Dnes máme onen závdavek Ducha, který se projevuje svou mocí v naší slabosti. Než Pavel napsal slova, která jsem výše citoval, napsal i toto: „Ze všech stran zakoušíme soužení, ale nebýváme zdrceni; býváme bezradní, ale ne zoufalí; býváme pronásledováni, ale ne opuštěni; býváme sráženi, ale nejsme zničeni.“ (2K 4,8–9 B21) Jsme lidmi, kteří vědí, co znamená nebýt otrokem strachu ze smrti, protože ať žijeme, či umíráme, jsme Kristovi. Vzkříšení vysvětluje princip vítězství kříže. Dává smysl slovu tetélestai (Je dokonáno!). Ježíš zemřel ponížen a opuštěn, aby nám zjevil princip vítězství Boží slabosti – lásky – nad pýchou a mocí tohoto světa.

To je to, co po Ježíšově vzkříšení o kříži pochopili první křesťané, a proto se strašlivý potupný kříž stal vítězným znamením. Není to intuitivní, je k tomu třeba zjevení Ducha, protože to jde proti všem tělesným tendencím – nejen tohoto světa, ale i tělesných křesťanů hledajících prosperitu, úspěch a štěstí přesně podle taktovky principů tohoto světa.

Ježíš, ne César (TGM)

Buď jste v říši Césara, nebo pod vládou Božího Mesiáše. Je to království toho, koho ukřižovali, který ale uprostřed toho utrpení a umírání na kříži zvolal: „Tetélestai.“ (Je dokonáno!) Ježíš ve své modlitbě před svým zatčením vyznal: „Zjevil jsem tvou slávu na zemi; dílo, jež jsi mi svěřil, jsem vykonal.“ (J 17,4 B21) I zde je to stejné řecké slovo. Jeho vzkříšení však nám i celému duchovnímu i fyzickému světu oznámilo: toto není konec příběhu! Je to naopak teprve začátek. Znamená to, že má smysl se poddat ukřižovanému králi a přijmout jeho potupu i ponížení, protože jeho vzkříšení tomu všemu dává smysl. Je to i naše budoucnost. To byla vždy ona záhadná síla a odhodlání opravdových Kristovců tváří v tvář smrti, nad kterou žasli i otrlí Římané.

„Je dokonáno“ není razítko

Závěrem musím dodat, že ve světle toho všeho mi zní velmi zvláštně, až trapně to, jak se v dnešních křesťanských kruzích zvolání „je dokonáno“ často používá téměř jako razítko na cokoliv, co bychom si ve svém životě přáli nebo potřebovali. To zvolání, vytržené z kontextu příběhu, který jsem se výše snažil nastínit, je spíše zneužitím toho slova. Je to, jako byste čelili totální exekuci všeho svého jmění včetně střechy nad hlavou, a někdo, kdo by se nad vámi smiloval, by vám dal číslo své karty i PIN, aby vás vysvobodil z bankrotu. Vy byste pak šli a nakupovali všechno, co se vám zlíbí. Máte přece jeho kartu, ne? Nemyslíte, že byste tím jednáním zarmoutili svého zachránce?

Apoštol Pavel měl na to asi dost jiný názor – a já, přiznávám, také. „Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu. A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla. Byli jsme totiž spaseni nadějí. Naděje, kterou je vidět, ovšem není žádná naděje. Když někdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Když ale doufáme v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme. Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás. Ten, který zkoumá srdce, ovšem rozumí smyslu Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté.“ (Ř 8,22–27 B21)

Jde o to, abychom pochopili celý kontext největšího příběhu všech dob i to, v jaké fázi království se teď nacházíme a co to znamená pro náš každodenní život víry.

Bohuslav Wojnar, pastor AC KC Český Těšín

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

%d bloggers like this: