Když se pastor modlí za lidi…

Přemýšlíme si v redakci nahlas o tom, koho poprosíme o rozhovor k tématu Modlitba. Padají různá jména, aby také ne, že? Vždyť modlitba je absolutně životně nezbytnou výbavou každého křesťana, o pastorech nemluvě, tam to platí dvojnásob. Koho ulovíme tentokrát? Jirka vzpomíná, jak ho kdysi oslovil Bohuslav Sikora, pastor sboru AC Ostrava, svým modlitebním nasazením za sbor… Je rozhodnuto. Další „obětí“ pro náš rozhovor bude právě on…

I: Když se člověk obrátí, zakouší spoustu vyslyšených modliteb, pak najednou studená sprcha, modlí se, a nic… Máš podobnou zkušenost?

Je to tak. Ze začátku všechno jde lehce. Na začátku všichni zažíváme takový čas milosti, kdy Pán dává člověku milost poznávat a zažívat jeho blízkost. Je to speciální čas. Ale v životě to tak většinou není. Pak se to mění…

I: Když ses obrátil, kolik času jsi trávil na modlitbách?

Spíše bych to pojal takto: Když jsem byl svobodný, bylo to hodně jiné a intenzivnější, než když jsem se pak oženil. Když je člověk sám, je veden trávit na modlitbě více času. Ve svazku je to většinou jiné. Tak nějak vyhýbavě odpovím…

I: (smích) Jakmile přišly děti, bylo toho času na modlitby ještě míň, ne?

To už bylo skoro stejné… (smích) V životě prožíváme různá období, každé je jiné, každé má své výzvy, člověk se musí přizpůsobit. Tenkrát jsem se hodně modlíval zejména v modlitebně.

I: Jak vypadají tvé modlitby dnes? Kolik času si ukrojí z tvého denního harmonogramu?

Nemám nějaká modlitební pravidla, hodně to řeším podle situace. Modlitbu ráno ještě za soumraku nelze ničím zastoupit. Když je něco akutního, člověk se více modlí, když je více času, zase ho využiju jinak. Hlavně když je modlitba dýcháním duše, když je možné mít vztah, kdy On odpovídá.

I: Modlíš se denně?

Určitě se modlím denně, určitě, to je pravda.

I: Máš trochu představu, kolik prostoru věnuješ modlitbě v jazycích a modlitbě svými slovy?

Modlitba svými slovy je pro mě přirozenější. Modlitbu v jazycích však považuji za významnou. Někdy je člověk veden k uctívání v jazycích, jindy k duchovnímu boji. Někdy je to přímluva nebo proklamování. Duch svatý si to používá různým způsobem. Proto se modlitbu v jazycích snažím využívat, někdy více, někdy méně. Možná se i pár dnů v jazycích nemodlím, ale jindy tomu dávám mnohem větší prostor.

Modlitba svými slovy je pro mě přirozenější. Modlitbu v jazycích však považuji za významnou.

I: Vnímáš z modliteb v jazycích i nějaký užitek pro sebe? Míváš třeba i výklad jazyků?

Když se modlím v jazycích, často dostanu odpověď ať už pro sebe, nebo do situace. Proto je tak důležitá. Pán někdy ukáže, jak třeba něco dopadne, i proto modlitbu v jazycích využívám. Nemám vyloženě výklad, je to takové jakoby poznání situace, kdy člověk uslyší, kterým směrem a jak to půjde. Je pro mě nezbytné tu odpověď takto získat. A funguje to.

I: Neměl jsi někdy krizi, kdy tě modlitby přestaly bavit? Pokud jsi ji měl, jak ses z ní dostal?

Krize v životě přicházejí, to nebudeme zapírat, ale modlitební krizi jako takovou jsem asi neměl.

I: Přišla-li tedy krize lidská, zaklekl jsi a začal ses modlit…

Vítězství přicházejí, ale ne vždycky v čase, jaký bychom si představovali. Měl jsem to stejně. Když jsem však zpětně revidoval svůj modlitební zápisník, viděl jsem, že skoro všechno, co jsem měl napsáno, mi bylo dáno. Samotného mě to povzbudilo.

J: Modlitební zápisník… Mohl bys nám ho více přiblížit?

Takový ošuntělý sešit, ve kterém jsou zaznamenané vážné modlitební potřeby nebo lidi. Používám ho dodnes, občas novou prosbu dopíšu, občas se podívám, co všechno už Pán vyslyšel, a vždy mě to potěší.

I: Pamatuješ si, jaký byl nejdelší časový interval od modlitby k jejímu naplnění?

Pokračování rozhovoru najdete v květnovém vydání Života v Kristu.

Bohuslav Sikora na misijním výjezdu v Africe

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

%d bloggers like this: