Dávat pěkný kabát skvělým myšlenkám

(rozhovor s Ondřejem Vikem, vedoucím kreativního týmu ve sboru CityHouse Brno)

Ondro, mohl by ses prosím nejdříve čtenářům představit?

Narodil jsem se do křesťanské rodiny a podobně jako další mladí z křesťanských rodin jsem kolem puberty hledal svoji cestu k Bohu. Asi v 18 letech jsem prožil osobní zkušenost s Ježíšem a od té doby jsem ho chtěl víc poznávat. Vždy jsem byl součástí nějaké církve. Bylo období, kdy jsem sám sebe hledal trochu víc, ale nakonec Connect, což je mládež brněnského sboru, i zakládání sboru CityHouse mě nějak neustále směřovaly víc a víc k Bohu a stále více jsem zapouštěl kořeny. Co se týká mé práce, mám blízko ke kreativitě díky tomu, že mě rodiče povzbuzovali v rozvíjení talentů. Díky tomu jsem vystudoval architekturu a pracuji jako architekt. Ve službě se snažím spojit organizační schopnosti, které snad mám, s vizuálním cítěním.

Hraješ i na nějaký hudební nástroj, když jsi rozvíjel talenty? 🙂

Trošku na baskytaru, ale strašně dlouho jsem to nedržel v ruce. Asi bych začínal od znova, nechám to povolanějším. Ale vedli nás k tomu, jak znáš mého tátu, tak víš, že hraje na kde co.

Takže jsi přežil hudebky asi stejně jako všechny děti…

Myslím, že každý si musí projít tím obdobím, kdy ho to nebaví a musí si k tomu sám najít vztah… 🙂

Zachytila jsem na FB existenci kreativního týmu v rámci CityHouse Brno. Ty jsi jeho vedoucím. Zkus nám prosím tento tým nějak přiblížit.

Celé to vzniklo před třemi lety, kdy jsme zakládali CityHouse. Měli jsme myšlenku, že chceme být církví ve středu poměrně velkého města, která bude i pro lidi bez církevní zkušenosti nebo pro ty, kteří mají nějakou negativní zkušenost s církví. Toto na nás vytvořilo tlak nebo minimálně potřebu, abychom si dali o to více záležet na tom, jak budeme komunikovat směrem k těmto lidem – abychom byli maximálně srozumitelní tím, co říkáme, i tím, jak ty věci vypadají. Abychom byli těm lidem co možná nejblíž. Proto vznikl i kreativní tým. Dali jsme dohromady logo, celý vizuální styl a nastavili jsme, jaké výstupy budeme každý měsíc tvořit. Přidávali se další lidé, kteří umí grafiku nebo pracovat s videi. To byly naše začátky.

To vás bylo kolik?

Začínali jsem asi ve čtyřech pěti lidech a dneska je nás čtrnáct. Řekl bych, že jsme s přehledem nejdynamičtějším týmem. 🙂 Neustále přicházejí noví lidé, občas někdo odejde, třeba proto, že najde své místo v jiném týmu. Snažíme se klást důraz na to, aby každý z nás měl jen jednu službu v jednom týmu, aby nikdo nebyl přetěžován. Všichni jsme dobrovolníci.

Když máš takovou fluktuaci v týmu, neděláš nic jiného, než zaučuješ nové, ne? 🙂

Samozřejmě se snažíme toto podchytit už na začátku. Se zájemcem o službu jdeme nějakou cestou, hledáme pro něj v rámci CityHouse i v rámci našeho týmu místo, kde by se cítil nejlíp. Ale je jasné, že pokud někdo nikdy netvořil videa a chce s tím začít, může se stát, že to časem přehodnotí. Zvlášť na potenciální tvůrce videí je nárok na samostudium, aby si sami zkoušeli tvořit v těchto programech a získali tak nějaké zkušenosti. Tyto programy se totiž většinou na školách nevyučují, na rozdíl od grafických programů. Holt, když pracujeme na dobrovolnické bázi, je třeba počítat s tím, že lidé přicházejí a odcházejí. Ale snažíme se, jak jenom to jde, aby se to moc nedělo.

Jak ses ke službě dostal? Něco ti ve sboru chybělo?

(smích) Ve sboru mi nic nechybělo, ale takovou službu jsem vždy měl na srdci. Hodně mi záleží na tom, jak se jako církev prezentujeme. Věřím tomu, že vším, co děláme, můžeme ukazovat na Boha. Na nás záleží, jak obraz Boha, který předáváme okolí, bude vypadat.

Ukázka z produkce kreativního týmu

Odešel jsi ze sboru AC Brno, tam nebyl prostor pro kreativitu? Nebo proto, že taková práce v relativně mladém sboru s většinově mladými lidmi je snazší?

Když se tvoří věci od začátku, je to často jednodušší než se snažit přesvědčit a přimět k nějakému jinému přemýšlení lidi, kteří mají svou zažitou a utkvělou představu. Určitě to byla naše výhoda. Nešli jsme založit CityHouse proto, abychom si něco dokazovali. To vůbec ne. Odešli jsme z AC Brno s jejich požehnáním založit nový sbor v Brně díky tomu, že i oni vnímali, že je to Boží povolání pro nás. Ale určitě jsme start této služby měli jednodušší v rámci zakládaní nového sboru.

Cílem kreativního týmu je…

Mottem našeho týmu je získávat pozornost lidí a obrátit ji na Ježíše. V současné generaci, a zejména proto, že chceme oslovit lidi z města, je na nás kladen větší tlak, aby výstupy, které děláme, měly úroveň, aby lidi zaujaly. Pracujeme s myšlenkami a zadáním, které dostáváme od pastorů, a směřujeme to na Ježíše, aby lidé pochopili podstatu, že jde o něj a vztah s ním, ne aby se rozplývali pouze nad krásou výstupu. Věřím, že v našich sborech není až takovým problémem nedostatek kvalitního obsahu, ale často ho lidem nedokážeme adekvátně prezentovat a informace jen kolem nich projde a vůbec se nedostane k jejich sluchu. Naším cílem je, aby myšlenku, kterou se jim snažíme přinést, vůbec uslyšeli a přemýšleli o ní a aby Pán Bůh skrze to mohl udělat svou práci v srdcích. Chceme dávat pěkný kabát skvělým myšlenkám. Zvlášť v poslední době si uvědomuji pravdivost veršů z Bible, které říkají, že bez něj nemůžeme nic. Ne, že bychom bez něj nedovedli vytvořit pěknou grafiku a video, ale právě že bez něj to bude pouze pěkná grafika a video. To je zoufale málo. My nedovedeme proměňovat lidská srdce. To může jen Ježíš a přesně k němu chceme lidi směřovat.

Mottem našeho týmu je získávat pozornost lidí a obrátit ji na Ježíše.

Evidentně se vám to daří. Narazila jsem na váš tým na FB a zaujali jste mě. 🙂 Lockdown jednoznačně opodstatňuje existenci kreativního týmu. Jak vypadala vaše práce před covidem, když fungovaly klasické bohoslužby?

V kreativním týmu většinu obsahu tvoříme během týdne. Vytvoříme plno výstupů, které se potom v neděli používají, ale naše mravenčí práce se děje hlavně mimo neděli. Fungujeme na bázi měsíčních sérií, kdy pastoři vymyslí, o čem se bude celý následující měsíc mluvit. Dají nám k tomu krásně zpracovaný dokument, ze kterého vycházíme. Snažíme se, co nejlépe dovedeme, přepsat jejich myšlenky do grafiky a video pozvánky na sérii. Vytvoříme celý balíček grafiky k jednotlivým nedělím jak pro sociální sítě, tak pro projekci v sále, vytvoříme video pozvánku k sérii, kterou také používáme jak v neděli, tak jako prezentaci na sociálních sítích. Do toho máme ještě tým fotografů, jejichž fotky dáváme na sociální sítě, protože si myslím, že nic tak nepřitáhne lidi, jako další lidi. Když oni na svých sociálních sítích vidí, že i v církvi můžou být normální lidé, kterým to sluší, kteří si užívají, že jsou v církvi, a že je to vlastně fajn čas. Tím jsem vyjmenoval hlavní podtýmy kreativního týmu. To byla hlavní náplň práce před covidem s tím, že jsme se „stabilizovali“. Ve všech týmech jsme měli dva tři lidi, kteří svou oblast ovládali, aby to nestálo a nepadalo s jedním člověkem. Přemýšleli jsme o dalších projektech – dělat delší promo videa, nový web atd. A pak přišel covid. Najednou vyvstala potřeba vrhnout se do on-line natáčení. Kvůli tomu se některé projekty úplně zastavily a museli jsme vymýšlet, jak zapojit nové lidi a celé to nějak přestrukturovat. Najednou se z lidí z kreativního týmu stali lidé zajišťující celý on-line přenos bohoslužby, ke kterým se přidali i další ochotní dobrovolníci. V tom to asi bylo nejsložitější. Zároveň jsem začal v týmu vnímat větší napětí. Tím, jak jsme se nemohli pravidelně scházet osobně, ale jen spolu dělali věci, lidi byli vytíženější, víc frustrovaní, unavenější a snadněji docházelo k nedorozuměním. To je tak, když lidé komunikují jen přes sociální sítě a nemůžou si věci vyříkat osobně. Hned se to na náladě v týmu pozná.

Během on-line přenosu jste měli i „kulisy“, využívali jste je i v době před covidem?

Úplně minimálně. Viděli jsme to jako věc, ve které byl potenciál, ale nebylo to úplně na pořadu dne. S covidem se to ovšem stalo zásadním. Když člověk sedí v sále na bohoslužbě, vnímá věci více smysly, zatímco když sedí doma u monitoru, najednou je mnohem důležitější, jak vypadá pozadí kolem řečníka, a také je větší tlak na jeho samotný projev, aby byl stručný, výstižný, aby to bylo „profesionální“.

Upoutávka na dubnovou sérii kázání

Jak dlouho vašemu týmu trvala příprava jedné on-line bohoslužby?

Pokud jde jen o scénu, ta se nachystá před první nedělí a pak je po zbytek série stejná. Samotné nachystání scény zabere dvě tři hodiny, ale klidně i deset hodin. Záleží to na nápadu a na pracnosti jeho realizace. Někdy při přemýšlení, jak uchopit celou sérii, máme hned jasnou představu o video pozvánce, někdy začínáme scénou, ale nejčastěji začínáme grafikou. Od ní se odpíchneme pro zbytek výstupů.

S nápadem, jak by to mělo vypadat, přijdeš ty.

Nenene. 🙂 O zadání nejdříve diskutujeme v rámci týmu, probíhá brainstorming. Úplně každý člen, všech 14 lidí se do toho může zapojit. Ale minimálně jsem u toho já jako vedoucí, grafik a ten, kdo tvoří video pozvánku pro danou sérii.

Vždycky se v pohodě shodnete a nikdy nemusíš použít právo veta či mít poslední rozhodné slovo…

(smích) Bylo by to krásné, kdybychom se vždycky všichni shodli, ale to mě také učí, že ačkoli jsem vedoucí, ne vždycky musí být po mém. Když lidé přijdou s lepším nápadem, dám jim prostor. Sice tým vedu, ale určitě nejsem odborník na všechny oblasti. Naopak máme v týmu lidi v různých oblastech mnohem šikovnější než já. Jsem sice zastřešující vedoucí, ale každý podtým má svého vedoucího. Grafický tým nám vede 40letý chlap, který se grafikou přímo živí. Má s kolegou v Brně grafické studio a já nechávám zodpovědnost za kvalitu grafického výstupu více na něm. Já řeším, aby když přijde zadání, od nás vyšel kvalitní výstup, který bude splňovat všechno, co má, hlavně z hlediska obsahu a emoce, kterou se tím snažíme předat. Dále komunikuji s jednotlivými členy týmu a snažím se udržovat jednotu, abychom stále fungovali jako tým. Pomáhá mi, že tam mám lidi, na které se můžu spolehnout, a že všechno neleží jen na mně. Ale nemusím mít vždycky pravdu.

Bylo by to krásné, kdybychom se vždycky všichni shodli, ale to mě také učí, že ačkoli jsem vedoucí, ne vždycky musí být po mém.

Měl by každý sbor disponovat podobným týmem?

Každý sbor, kterému záleží na tom, aby přilákal mladší generace, by měl začít přemýšlet nad tím, co může v této věci udělat. Je mi jasné, že jinak k tomu přistoupí sbor, který má 50 členů, a jinak sbor s 200 členy. Takže přemýšlet v rámci možností, v rámci dobrovolníků a obdarovaných lidí, které mám k dispozici, co bych s nimi mohl udělat, jak bychom se mohli posunout, abychom oslovili lidi, které oslovit chceme.

Před covidem jste se setkávali osobně, jak taková setkání probíhala, byla jen pracovní, nebo i duchovní?

Určitě obojí, ale také se setkáváme neformálně, abychom si zahráli deskové hry, dáme spolu jídlo, nechci, aby nás spojovalo jenom to naše „poslání“ a práce, ale učíme se spolu být i jako přátelé. Ono potom se i konflikt mnohem snáz řeší, když se známe, když víme, jaká jsme kdo povaha. Preferujeme osobní setkání a musím říct, že už se na ně moc těším, protože já osobně lockdownem dost trpím (rozhovor jsme natáčeli 26. 4., pozn. red.). Pořád jen videohovory… Přes web kamery to má jen takový základní rozměr.

Jak často taková setkání máte?

Úplně celý tým se sejde jednou za dva tři měsíce. Komunikace ohledně série probíhá každý měsíc. Tým, který zajišťuje bohoslužbu během covidu, se setkává jednou za 14 dní. Potřebujeme častější feetback k tomu, jak bohoslužby probíhají. A jestli má někdo námět, jak zlepšit scénu, oblečení, nasvícení, zvuk, titulky… Je plno věcí, které se dají stále zlepšovat.

Speciální duchovní setkání nemáme, ale v rámci každého setkání se modlíme. Uvědomuji si, že centrem naší kreativity je Pán Bůh. My se můžeme snažit, jak chceme, stavět se na hlavu, ale je velký rozdíl mezi tím, když se člověk snaží, a tím, když to v nás uvolňuje Pán Bůh. Modlitby se snažíme nezanedbávat.

Kolik času tobě osobně služba zabírá?

Některé týdny toho je více, jindy méně. Týdně tak minimálně dvě až tři hodiny, pokud nic netvořím a jsem jen v kontaktu s lidmi. Pokud v tom měsíci tvořím i grafiku na sérii, pak je těch hodin mnohem více, deset až dvanáct.

Upoutávka na červnovou sérii

To je super, já chci také takové dobrovolníky.

Ono je vidět ten rozdíl, když je člověk obdarovaný, má u toho srdce a je z toho cítit radost, anebo když je to pro někoho spíše povinnost. Ideální je, když služebník ví, že je to služba přesně pro něj na míru, a chce v ní růst. Pro mě je až neuvěřitelné, jak si Pán tuto službu používá. Vidím to jako novodobý evangelizační nástroj. Některé konkrétní příspěvky dokonce propagujeme na sociálních sítích i za peníze, aby měly větší dosah a dostaly se k lidem, kteří by potenciálně mohli mít zájem o církev. Nefunguje to 100%, ale snažíme se využívat i takovéto nástroje.

 Jaké je věkové složení tvého týmu?

Různorodé. Nejmladšímu je 19 let a nejstaršímu je kolem 40. Tak padesát na padesát jsou studenti a pracující lidé.

Jaké obdarování byste v týmu ještě uvítali? Co vám chybí?

Určitě nám chybí někdo s větším citem pro scénografii, protože tým, který vytváří na daný měsíc scénu, teď vedu já. 🙂 Chtělo by to někoho šikovnějšího. S růstem sboru budeme pořád potřebovat další a další lidi. I když jsme dobrovolníci, a ne profíci, stejně se snažíme držet laťku kvality výstupů, kterou jsme nastavili, a chceme v tom být konzistentní. Už kvůli Bohu a lidem nám není jedno, jak se prezentujeme.

Jak jste si tu laťku určili? Kvalita může vypadat různě. 🙂

Kdo to posoudí, že? (smích) Svým způsobem je vnímání krásy částečně subjektivní, ale je to jako v umění. Třeba kompozice, výběr barev jdou hodnotit v objektivním měřítku. I v grafice a videích jsou principy, které fungují a kterých je dobré se držet.

 V každém případě, pokud chceš dělat grafiku, potřebuješ aspoň jednoho člověka, který tomu rozumí a trošku ví, co dělat. Je dobré začít s málem. Nechci lidi zahltit prací, ale naopak je povzbudit k pěstování vztahu s Bohem i mezi sebou. Takže to nejjednodušší, čím se dá začít, je vyrobit si jednoduché šablony, do kterých přidáváte text, fotku nebo obrázek. Toto nám dobře fungovalo jako grafika pro nedělní oznámení. Může to být cesta pro menší sbory, které o něčem takovém teprve uvažují. Nedává smysl se vybičovat jeden měsíc k maximálnímu výkonu a další měsíc přijít na to, že nemám dostatečnou kapacitu produkovat kvalitu stabilně.

Až to budeme chtít rozjet, pošleme k vám někoho na stáž…

Klidně. Rádi se podělíme o zkušenosti. Do budoucna bychom chtěli udělat několik univerzálních šablon, které by mohly využívat i jiné sbory.

To bude milé. Ondro, děkuji za rozhovor.

–ib–

Ondrovi je 28 let, je svobodný a bydlí na nejlepším místě na světě – v Brně. V roce 2019 dostudoval Fakultu architektury v Brně a od té doby pracuje jako architekt na volné noze. Rád objevuje nová místa. Miluje humor, dobrou kávu a pivo. Má vášeň pro Boha a pro církev v Česku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

%d bloggers like this: